Zákon o advokacii: Ustanovení § 52 d - občané, fyzické či právnické osoby mají nyní na vše nasazovat advokáta?

09.12.2017 - Vox Populi
počet přečtení: 8942
vytvořeno 09.12.2017, upraveno 09.12.2017

advokati-ve-vsech-pripadech

Ustanovení § 52 d - občané, fyzické či právnické osoby nyní na vše mají nasazovat advokáta? (pixabay.com / public domain)

 

Právníci Radek Vondráček, Martin Plíšek, Jan Chvojka, Marek Benda a Jeroným Tejc avantgardou advokátní lobby. Jak občan zase utřel aneb cesta do pekla totality je skrytá pod ušlechtilou záminkou.

Na následujícím příkladu ukážeme, jak občanská práva a svobody krok za krokem mizí pod rouškou a záminkou péče o lid a jak úzká oligarchistická skupina přece ví, co je pro lid nejlepší. A jak lehce se v poslanecké sněmovně vytvářejí a mění zákony ve jménu blaha a zlepšení služeb (pro koho?). Úsudek ať si udělá každý sám.

 

Dnem 1. 9. 2017 nabyl účinností Zákon č. 258 ze dne 20. července

kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

, který mimo jiné do Zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii přidal ustanovení § 52 d, které zní, cituji: „ ….

§ 52d

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a)

poskytne právní služby opakovaně a za úplatu, ačkoli není osobou oprávněnou k jejich poskytování podle § 2 odst. 1, nebo

b)

použije označení "advokát", ačkoli nesplňuje zákonné podmínky pro používání takového označení.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 3 000 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 200 000 Kč.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze spolu s pokutou uložit zákaz činnosti do 1 roku.

(4) Přestupky podle tohoto zákona projednává Ministerstvo spravedlnosti." konec citátu

 

Do Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů přidal Zákonem č. 258/2017 Sb. k § 27 o.s.ř. odstavec 3, který zní, cituji: „ …..

3) Soud je povinen zaslat Ministerstvu spravedlnosti opis rozhodnutí podle odstavce 2 do 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí….. „ konec citátu.

Pod vlivem této legislativní změny, která mimo jiné svým procesem vzniku a existencí jako takovou, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR (což bude řešeno dále), začaly konat některé soudy.

Dotčenými subjekty jsou občané, fyzické či právnické osoby, které nejsou členy České advokátní komory (zkr. ČAK) a nejsou tedy advokáty a z nějakých důvodů zastupují někoho v řízení před soudem (soudy) v ČR. Dotčenými subjekty jsou dále osoby, které nechtějí z různých důvodů při hájení svých zájmů býti zastoupeni advokáty.

 

Stav před 1. 9. 2017, tj. před účinností Zákona č. 258/2017 Sb.

Obecné soudy ve své rozhodovací praxi k ustanovení § 27, odst. 2 o.s.ř. velmi často pohlížely na osoby někoho zastupující u soudu a neadvokáty automaticky jako na vinkláře, tj. osoby zastupující někoho za peníze a vykonávající tak nedovolené podnikání, aniž by ovšem pro takovéto rozhodnutí měly dostatečný skutkový podklad. Pominuly, že důvodem pro zastoupení v řízení před soudem může být i skutečnost, že zmocnitel, tj. osoba udělující plnou moc zmocněnci, který je neadvokátem, má pro tento postup úplně jiné důvody, zejména předchozí špatnou zkušenost s advokáty, nedůvěru v advokátní stav, který je zatížený řadou neřešených skandálů, porušování základních lidských práv a svobod, které je v ČR na vzestupu, nutnost nasazení analytiků, spřízněnost ve spolcích a v občanském životě a řada jiných důvodů.

A tak rozhodovací praxe ohledně ustanovení § 27, odst. 2 o.s.ř. vypadala tak, že soudce se podíval, zda obecný zmocněnec se jako zástupce objevuje ještě v jiných kauzách , pokud ano, tak volnou a svobodnou úvahou soud usoudil, zda je pro něho takovéto zastoupení únosné či nikoli, pokud nikoli, rozhodl v neveřejném zasedání bez provádění důkazů, bez zkoumání důvodů a pohnutek takovéhoto zastoupení, bez slyšení účastníků, bez slyšení vylučovaného zástupce od stolu tak, že dotyčné zastoupení nepřipouští a účastník se buď odvolal proti takovémuto rozhodnutí (usnesení) či nikoli. V případě odvolání proti takovémuto usnesení odvolací soud opět v neveřejném jednání ničeho nezkoumal a napadené rozhodnutí o nepřipuštění buď potvrdil, nebo zrušil. V případě potvrzení si účastník vzal jiného zástupce či se hájil sám a běh událostí šel dál.

 

Stav po novele zákona č. 258/2017 Sb.

Současný stav právnických profesí

Po 1. 9. 2017 jsou zavedeny citelné sankce pro neadvokáty, kteří zastupují účastníka řízení před soudem, což ale znamená zpětně nutnost, aby soud postupoval při rozhodování o nepřipouštění ústavně konformním způsobem a nestačí rozhodovat od stolu způsobem popsaným v předchozím, ale řízení musí býti řádné ve smyslu čl. 6, dost. 1 EULP a čl. 14 Mezinárodního Paktu.

Rozhodování soudů po 1. 9. 2017 (a i ve věci napadeného usnesení čj: 14 C 152/2017-39 OS Svitavy) vychází z chybných předpokladů a chybné důvodové zprávy k Zákonu č. 258/2017 Sb., kde důvodová zpráva k ust. § 52 d Zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a k zařazení § 27, odst. 3 o.s.ř., zde chybí vůbec, neboť původní návrh Zákona č. 258/2017 (sněmovní tisk č. 853/0, návrh poslanců Martina Plíška, Jana Chvojky, Marka Bendy a Radka Vondráčka) návrh zapracování ustanovení § 52 d do Zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a § 27, odst. 3 do o.s.ř. neobsahoval, tato ustanovení byla nekoncepčně bez důvodové zprávy dopsána až Ústavně právním výborem (JUDr. Jeroným Tejc) dne 8. 3. 2017 a usnesení doručené poslancům jako tisk 853/2.

viz: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní tisk 853, Novela zákona o advokacii

Není tedy jasné, na základě jakých konkrétních skutečností Ústavně právní výbor (JUDr. JeronýmTejc) zařadil a doporučil napadené „dolepené“ části zákona č. 258/2017 Sb. Sněmovně k odsouhlasení.

Z hodnověrných informačních zdrojů bylo zjištěno, že Česká advokátní komora se potýká se závažnými problémy a prohřešky svých členů, není schopna zvládat situaci a vedení ČAK potřebovalo nějaký rychlý úspěch na 7. Sněm ČAK, který se konal v září 2017.

 

viz: Nestačí jim, že svrhli vládu? Advokáti válčí s policií, 11. 6. 2015

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nestaci-jim-ze-svrhli-vladu-komora-advokatu-valci-s-

policii/r~cf5765b2104c11e5ac650025900fea04/?redirected=1511784176

: Petr Čáp – Advokátní koncipienti nemají zažité základní etické principy

https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-judr-petr-cap

: Spolek zveřejnil žebříček advokátů. Komora zuří a volá na pomoc ochránce osobních údajů

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/spolek-zverejnil-zebricek-advokatu-komora-zuri-

a-vola-na-pomoc-ochrance-osobnich_1709150559_cib

:Tereza Papoušková: Statistiky o činnosti jednotlivých advokátů českých Vrcholných soudů

11. 9. 2017

http://jinepravo.blogspot.de/2017/09/tereza-papouskova-webova-stranka.html

: Hospodářské noviny, Zápisník Jaroslava Kramera: Uzavírá se český advokátní

stav? 26. 8. 2016

https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=16294

: Advokáti šikanovali nájemníky. Tak dlouho se omlouvali ze soudu, až se kauza promlčela,

MF Dnes, 15. 11. 2017

https://zpravy.idnes.cz/advokati-hnilicovi-promlceni-soud-

d5u/krimi.aspx?c=A171115_100830_krimi_jkk

 

Výklad ustanovení § 27 o.s.ř. včetně judikatury je popsán mimo jiné v : Jirsa, Trebatický, Korbel a kol., Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, Kniha I, § 1 -78 g o.s.ř., WOLTERS KLUWER, ISBN 978-80-7552-078-4, Praha 2016, str. 201 až 204.

Zde je ovšem zakomponován s odkazem na ustanovení usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 698/04, sp. zn. III. ÚS 96/06, sp. zn. I ÚS 2428/08 dnes již překonaný mýtus, že advokát je zárukou a garancí odbornosti, kvality a že poskytování právní pomoci advokacií se tedy děje ve veřejném zájmu.

Stát pak umožňuje – se zřetelem na atributy advokacie – garancí práv a svobod jednotlivci, včetně základních lidských práv a svobod.

 

A jaká je dnes realita?

Slib advokáta zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva. Slibuji, že budu dodržovat povinnost mlčenlivosti a dbát důstojnosti advokátní stavu“ (§5, odst. 3, písm. j, Zák. č. 85/1996 Sb.o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.).

K tomu je nutno připomenout málo používané znění ustanovení § 16 a § 17 o advokacii, která zní , cituji:

„ ….

§ 16

(1) Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

(2) Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

§ 17

Advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.

..“

Ještě se sluší připomenout, že dle § 3, odst. 1 Zákona o advokacii má být advokát při poskytování

právních služeb nezávislý, je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta.

Advokátní komora je ve skutečnosti společenství, zřízené zákonem za účelem ochrany zájmů svých členů, ovšem s tím rozdílem, že na rozdíl od jiných společenství vzniklých na základě jiných předpisů, je advokátní komora protěžována státem a získala určitá privilegia, na úkor veřejnosti a veřejné kontroly nad výkonem právnických povolání. Tato privilegia se nyní na napadeným zákonem po 1. 9. 2017 ještě více posilují, ale neposiluje se oproti tomu adekvátně odpovědnost advokátů za řádný výkon advokátní práce a prosazování oprávněných zájmů klienta v konkrétních případech.

Je otázkou, zda činnost a statut advokátní komory (zejména po 1. 9. 2017) nejsou v rozporu s čl. 2 Ústavy ČR (veškerá moc patří lidu)., když přístup k některým soudům váže výslovně na povinné zastoupení členem advokátní komory před takovýmto soudem (řízení před Ústavním soudem ČR, Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem ), čímž omezuje přístup občana k takovýmto soudům a ke spravedlnosti vůbec a napomáhá tak vytvářet kabinetní politiku u soudů a pokřivování spravedlnosti.

Argument údajné odbornosti neobstojí, neboť právnické profese, včetně advokátů ve velkém množství případů neumějí analyzovat spisovou dokumentaci natož její vyhledávání a sběr a činit z této logické a správné závěry. Nikdo je to nenaučil, na právnických fakultách v ČR se dle průzkumu učí pouze právo, ale nikoli předměty potřebné pro provedení správné analýzy, syntézy a projekce a následné správné vyhodnocování a rozhodování o dalším postupu. Chybí znalosti z logiky, logistiky, vyhledávání, vyhodnocování dat, atd.

Výsledkem jsou časté chybné výstupy a postupy, kterým nikdo nerozumí.

A následně v případě potíží si lidé na advokáty stěžují u České advokátní komory, která ale své advokáty hájí odůvodněním, že „advokát je pouhým tlumočníkem vůle svého klienta, pokud klient nedal advokátovi příslušné pokyny (nejlépe písemně) nelze advokáta kárně postihnout“.

Lidé tedy mají své advokáty úkolovat nejlépe písemně postupem dle § 16 Zákona o advokacii, jak ale má takový člověk advokáta úkolovat, když sám neumí zanalyzovat spisový materiál a tudíž neví, co je potřebné, podstatné a co nikoli a kudy se ubírat a kam advokáta nasměrovat.

Tyto otázky přitom nejsou otázkami právními, ale analytickými, rozhodovacími či manažerskými.

 

Členové občanských organizací, kteří již mnoho let působí oficiálně v ČR a v dalších zemích, již mnohokrát museli po advokátech opravovat a doplňovat různá podání, aby zabránili katastrofám a ztrátám. Za tuto práci byli vícekrát mezinárodně ocenění a patří jim poděkování.

Soudu může býti úplně jedno, na koho se účastník obrátí a ke komu má důvěru. Soud by mělo zajímat, zda práva účastníka řízení jsou řádně uplatňována a chráněna, prosazována, a to i pokud tohoto bude třeba proti státní moci, která se navenek jeví jako postupující v souladu se zákonem, ale tento uplatňovaný zákon sám není ústavně konformní, anebo je ústavně nekonformně uplatňován, vykládán či zneužíván.

Vzhledem k tomu, že není k dispozici důvodová zpráva k zařazení ustanovení § 52d Zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, a ustanovení § 27 odst. 3, o.s.ř., je nutné, aby předkladatelé a navrhovatelé této části zákona včetně předsedy Ústavně právního výboru p. Jeronýma Tejce u soudu vysvětlili, co zařazením napadených paragrafů do zákonů vlastně míní.

Podle zpráv z vedení ČAK (České advokátní komory) je zřejmé, či pravděpodobné, že se tímto míní skutečnost a v praxi se tato potvrzuje, že každý, kdo zastupuje účastníka řízení před soudem, či jinak a není advokát, musí být postižen, neboť se automaticky předpokládá, že je vinklář. A to i za situace, kdy tento zástupce funguje zcela bezplatně či v programu refundací nutných nákladů.

Jinými slovy, veškeré občanské aktivity na pomoc účastníkovi řízení, který je v právu a hájí spravedlnost a své oprávněné požadavky, či veřejný zájem i třeba proti státu, jsou nežádoucí a musejí býti potlačeny. Taková bude zjevná praxe.

Za dané situace je možno rovnou zakázat renomované občanské organizace, i ty méně známé (možno jmenovat konkrétně v řízení před soudem).

Žádáme o vyslechnutí k otázce legislativního procesu a praktického užití a důvodům zavedení ustanovení § 52d do Zákona o advokacii a § 27 odst. 3 o.s.ř. soudem za účasti žalobce níže uvedené osoby a to :

 

  • Jan Chvojka

  • Martin Plíšek

  • Marek Benda

  • Radek Vondráček

  • Jeroným Tejc

 

Řada organizací zejména z občanského sektoru, občanům pomáhá orientovat se v právních problémech, v právním uvědomění a v právní gramotnosti a dokonce dostaly na tuto činnost peníze z fondu EU, či jiných fondů.

Nyní si tedy mají na všechny konkrétní případy či dílčí případy a pro svou činnost na všechno najímat advokáta?

Ale s takovýmto vývojem se vůbec nepočítalo. Minimálně tedy chybí přechodné období. A ten advokát sociální problematiku většinou ani neumí, navíc je pouhým tlumočníkem vůle svého klienta a veškeré podklady a pokyny je mu nutno připravit. Rozpočtová stránka věci s takovýmto přístupem u těchto organizací jak známo též nepočítala.

Předkladatelé zákona a pan Jeroným Tejc, jsou advokáti či osoby z právnického prostředí. Je v souladu napadená část zákona s jejich slibem poslance? A není střet zájmů v daném případě mezi složeným slibem advokáta a složeným slibem poslance u shora uvedených osob?

I na tyto otázky je nutno hledat odpovědi.

V ČR se zjevně buduje zatím ještě skrytě diktatura, příkazy a zákazy a jedním z těchto tykadel diktatury má býti i napadený zákon č. 258/2017 Sb. respektive jeho část, který defacto znemožňuje občanům a subjektům svobodně vyjádřit u soudu svůj názor a často i občanský postoj k věci.

Nyní na vše mají nasazovat advokáta, který ale od 1. 9. 2017 je ve skutečnosti povinně naordinovaným pohůnkem státu, jehož zájem ve skutečnosti hájí prioritně, jak tomu vidíme v konkrétních případech sporů o vojenské výsluhy a penze, výsluhy policistů a penze policistů, a v řadě dalších jiných případů.

K tomuto je k dispozici též bohatá dokumentace, kterou lze předložit jako důkaz.

A v neposlední řadě je nutno si uvědomit, že dle čl. 2 Ústavy ČR je státní moc koncipována jako služba občanům. Obdobné ustanovení je obsaženo v čl. 2 odst. 2 LPS ČR.

Není tedy možno vůli občanů vykládat tak, že občan je tu pro stát, ale nutno ji vykládat tak, že stát je zde pro občana. I z těchto důvodů tedy nemohou napadená ustanovení Zák. č. 258/2017 Sb. ve světle ústavního přezkumu obstát a pokud chce stát něco regulovat, či respektive nějaká jeho elitářská skupina, je potřebné, aby tuto regulaci řádně odůvodnili, předložili veřejné diskusi, a poté v případě shledání vhodnosti nějaké regulace zvolili k této regulaci, pokud bude řádně odůvodněna, převážným celospolečenským zájmem i vhodný zákonný postup.

Nutno si uvědomit, že Česká republika ústy svých některých orgánů a i soudů, na jedné straně kritizuje orgány Polské republiky za údajné protiústavní legislativní změny, směřující k údajnému potlačování či omezování občanských a politických práv skupin občanů v Polsku a na straně druhé ty samé orgány v České republice, které Poláky kritizují, se v daném případě chovají vůči vlastním občanům úplně stejně.

Tento případ má výrazný národní a mezinárodní přesah a bude mu věnována náležitá péče a pozornost.

 

Vadný legislativní proces vzniku Zákona č. 258/2017 Sb.

Legislativní proces budoucího zákona č. 258/2017 Sb., Sněmoví tisk 853, Novela zákoan o advokacii je uvedena zde:

Sněmovní tisk 853

http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=853

Novela z. o advokacii

Návrh advokátů a právníků Martina Plíška, Jana Chvojky, Marka Bendy a Radka Vondráčka ze dne 30. 6. 2017 je uveden pod číslem 853/0.

viz: Tisk 853/0

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=853&ct1=0

Zde není ano slovo o ust. § 52 d či o vytvoření § 27, odst. 3 o.s.ř.. Důvodová zpráva o tomto též ničeho nehovoří.

Dne 1. 8. 2017 podala vláda ČR své stanovisko k tisku č. 853/0 tiskem 853/1, Vláda ČR vyjádřila souhlas.

viz: Tisk 853/1

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=853&ct1=1

 

Následně Poslanecká sněmovna usnesením č. 1542 ze dne 1. 2. 2017 přikázala návrh k projednání ústavně-právnímu výboru a navíc zkrátila lhůtu pro projednání tohoto návrhu ve výborech o 30 dnů.

Usnesení neobsahuje žádné odůvodnění.

 

Připomínáme, že stále ještě po ustanoveních § 52 d a § 27, odst. odst. 3 o.s.ř. ani stopy.

viz: Usnesení Poslanecké sněmovny č. 1542 ze dne 1. 2. 2017

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&v=US&ct=1542

 

Následně vstupuje do hry Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny (JUDr. Jeroným Tejc) a jsou do návrhu zákona přilepeny dotyčná napadená ustanovení.

Ovšem bez důvodové zprávy.

 

viz: Tisk 853/2 http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=853&ct1=2

Tisk 853/3 http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=853&ct1=3

Tisk 853/4 http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=853&ct1=4

 

Jde o naprosto nesystémovou aktivitu poslance či možná několika poslanců, která je v rozporu s čl. 2, čl. 5, čl. 6, Ústavy ČR, jak vidno, v ČR si může každý poslanec dělat co chce A s velmi korupčním potenciálem. A oni to ti hloupí občané skousnou.

K tomu viz: Sládeček, Mikule, Syllová, Ústava České republiky, komentář, CH.BECK, ISBN 978-80-

7179-869-9, komentář k čl. 5, str. 42-54, komentář k čl. 5, str. 42-54, komentář k čl. 6,

tamtéž, str. 55-59

Došlo zároveň k porušení čl. 41 Ústavy ČR, neboť chybí obligatorní část k důvodové zprávě, respektive důvodová zpráva k napadené části zákona č. 258/2017 Sb., k „přilepeným“ ustanovením § 52 d Zákona o advokacii a § 27, odst. 3 o.s.ř.

K tomu viz: Sládeček, Mikule, Syllová, Ústava České republiky, komentář, C.H.BECK, ISBN

978-80-7179-869-9, komentář k čl. 41, str. 305-309

Ale i za situace, pokud by se dodatečně důvodová zpráva k napadené části zákona č. 258/2017 Sb. objevila, námitky definované v tomto článku platí.

Důvodová zpráva by měla mít veškeré náležitosti, z jakých reálných podkladů či průzkumů vychází a zda a jak byly vypořádány námitky z veřejné diskuse, pokud veřejné diskusi byly návrhy vůbec předloženy.

Pikantní na tom je skutečnost, že ČTK publikovala 20. září tiskovou zprávu z jednání expertů, dle které by neměl jednotlivý poslanec mít právo předložit návrh zákona, ovšem ještě pikantnější je další informace z této zprávy ČTK, a to sdělení ministra Chvojky, cituji “ ….. Návrh by musel mít formu paragrafovaného znění s důvodovou zprávou, tak jak je tomu v ostatních případech….

viz: ČTK, Experti: navrhnout zákon by neměl mít právo poslanec jako jedinec.

Je vidět, že poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vyžadují zejména od listopadu 2013 po občanech stál více povinností a sami si z občanů dělají legraci, neboť své povinnosti neplní a dělají si co chtějí.

 

Diskriminace

Napadená ustanovení zákona č. 258/2017 Sb. diskriminují ty občany a osoby, které advokáty nechtějí. Je zde totiž rostoucí skupina osob, kteří jsou činností advokátů poškozeni, nevěří jim a nechtějí je. Tato skupina osob se cítí býti napadeními částmi zákona a jeho uplatňováním diskriminována a poškozena.

Chování zákonodárců v tomto článku popsaným je tak v daném případě popřen princip materiálně právního státu, který sice soudy a další orgány v ČR deklarují navenek, ale ve skutečnosti jej svými skutky popírají. Obecné soudy v ČR, ale i Ústavní soud v ČR a další orgány  by měly začít více vnímat společenské změny ve společnosti a rostoucí nespokojenost obyvatel včetně kritičnosti. Tyto hlasy nabývají na síle a na síle nabývat budou ještě více.

Jinými slovy, jak se vůbec  mohlo stát, že ve státě, který ukládá svým občanům a firmám (kromě těch oligarchistických) od listopadu 2013  samé povinnosti (kontrolní hlášení DPH, Elektronická evidence tržeb, vynucování si povinnost ukládat peníze do bank a platit bezhotovostně i bagatelní částky, oklešťování soukromí  a šmírování pod záminkou údajného posilování bezpečnosti občanů včetně kyberprostoru – aniž by ovšem fungovaly účinné kontrolní mechanismy před zneužitím takto získaných dat, vnucování a vynucování očkování proti nemocem, aniž by byla řádně odzkoušena jeho nezávadnost, vynucování pěstování a užívání bylin, které na území existovaly po staletí pouze z nařízených seznamů, aniž by bylo řádně odůvodněno proč, neexistence řádných opravných prostředků proti rozhodnutí soudu či státního zástupce o nařízení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor, neexistence řádné kontroly správnosti fungování orgánů činných v trestním řízení, neexistence řádné kontroly fungování Finančně – analytického útvaru Ministerstva financí ČR, odměňování a motivování pracovníků daňové správy na co nejvyšším vytváření daňových doměrků u daňových subjektů, s výjimkou daňových subjektů oligarchistických, nárůst případů diskriminačního chování soudců a úředních osob ve prospěch movitých účastníků řízení na úkor chudých účastníků řízení, nárůst klientelismu, postavení exekutorů v rozhodovací činnosti exekuční na úroveň soudců soudu I. stupně, aniž by ovšem složili soudcovský slib, nemožnost podání opravného prostředku proti exekučnímu příkazu exekutora, atd …..) není ten samý stát schopen těmto občanům a firmám zajistit fungování spravedlnosti, řádného a včasného řízení u příslušných orgánů, řádné kontroly výkonu moci a výklad práva dle zásad materiálního právního státu?

Hodnocení článku
Hodnotili 2 čtenáři průměrem 3 bodů z pěti
Čtěte také: Podle genderové ideologie v Istanbulské úmluvě, lidská přirozenost „neexistuje“, chce vytvořit „nového člověka“, říká profesorka Hamplová Tradiční čínská medicína: ČR přijala zákon o vzdělávání terapeutů, senátoři ho teď zase chtějí zrušit Justice: Kdo rozhoduje o obnovení procesu? Zákon, který přetrval z dob komunismu Istanbulská úmluva, vnese do společnosti rozpory a bude vytvářet další problémy, říkají experti Poslanci budou jednat o ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy
Diskuze
Pupke
Web: http://www.ihned.cz

Politici už by neměli přijímat další zákony. Je čas udělat inventuru a proškrtat je, říká předseda Nejvyššího správního soudu Baxa

Doznání ústavního činitele k selhání právního státu!

28.12.2017 08:13





Kolik je jedna mínus jedna? (slovy)

Položky označené * je nutno vyplnit.

Logotyp Vox Populi