Současná doba determinovaná koronavirovou krizí nás nutí k zamyšlení nad stavem věcí veřejných i duchovních. Doba po roce 1989 vyvolala velký boom různých duchovních směrů a vůdců či guruú. Dnes ti, co kázali víru, která nebyla opřena o reálné skutky, nám najednou mlčí. Zřejmě nemají k dnešní době co říci, tak maximálně radí, abychom přemýšleli o sobě, v tichosti a pasivitě, zatímco zlo nám venku ve zhmotnělé podobě tvrdě likviduje poslední zbytky občanských svobod. Zřejmě chtějí, abychom ztratili úplně všechno a abychom si dobrovolně nechali nasadit okovy. Naši esoteričtí, duchovní a jiní vůdci zřejmě dodnes nepochopili (až na výjimky), že spoléhání se bez přiměřeného reálného důvodu na to, že něco přijde bez našeho vlastního přičinění samo, či že se škodlivý následek naší pasivity, skutků či nekonání nedostaví, je pošetilost, ba přímo hloupost hodná zavržení...

Neradostná zpráva z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Ten na základě svého dřívějšího nařízení schválil zhruba 670 aplikací jedů proti hrabošům, a to celkem na 80 tisících hektarů zemědělských ploch, kde odborníci údajně zjistili kalamitní výskyt hrabošů...

V současnosti bylo opakovaně zaznamenáno již několik snah zneužívat zákonné procesy k zakazování prodeje tradičních bylin. K těmto zákazům, které postrádají smysl prospěchu pro spotřebitele, se propůjčují úřady působící v rámci Evropské unie (Například EFSA). Široce jsme pojednávali o zákazu léčivé houby Coriolus versicolor (Outkovka pestrá). Nyní se zaměříme na problém vznikající okolo Aloe vera (Aloe pravá). Objevil se návrh nového nařízení, jehož autorem je Generální ředitelství zdraví a bezpečnosti potravin (DG SANTE). Toto nařízení má potenciál narušit volný pohyb zboží a diskriminačně omezit některé spotřebitele. Mimo jiné jsou v předmětném návrhu uváděny konkrétní „problematické obsahové látky“, které jsou přirozenou součástí aloe a reveně (rebarbora). To by znamenalo zákaz všech produktů z těchto rostlin, které látky obsahují nebo financování dodatečných testů na přítomnost těchto látek v produktech, tedy další finanční náklady pro výrobce...

Žijeme v době, kdy největší cenu má včasné a pokud možno přesné sdílení dat, zkušeností, v horším případě pak informací. Ten, kdo je odkázán pouze na mainstream, už několik měsíců může čerpat pouze paniku a bezradnost. Žádné analýzy, žádné souvislosti, žádné reálné prognózy, jen příkazy a nařízení, přičemž je každých 14 dní vše jinak. V této chvíli je nadmíru důležité, jak jste si zvykli v posledních letech pracovat s daty a informacemi. Jaké jste objevili zdroje a souvislosti...

„Soud svým rozhodnutím vybízí ministerstvo k libovolným zásahům do lidských práv a svobod a ujišťuje jej, že se nemusí bát soudního přezkumu, pokud svá opatření bude pravidelně rušit a znovu nahrazovat podobnými,“ vysvětluje absurditu soudního výkladu Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv. „Ústavní soud už v roce 2002 zatrhl praxi, že by se správní orgán mohl vydáváním nových opatření tohoto druhu zbavit soudního přezkumu. Nedokáži si vysvětlit, proč nad tímto rozhodnutím Městský soud v Praze zavřel oči, přestože jsme na něj poukazovali. Každopádně při porodu, který proběhne v některém z následujících dnů, u sebe rodička nebude mít partnera – ten bude sedět v mrazu před nemocnicí, aby jí a dítěti byl co nejblíže,“ uvádí advokát Ondřej Pecák...

Jak se zrychluje tok událostí, nazrává čas otevřít zcela nové stránky o životě na této planetě v období, kterému někteří říkají Armagedon, jiní Zjevení Pravdy, další návrat Ježíše, mnozí prostě jen pandemie apod. Jak nesmírně hluboké a pro život každého z nás veledůležité souvislosti se za tím vším skrývají, si však uvědomují opravdu jen nemnozí. Díky vašim skvělým odezvám na mé článečky či různá vystoupení jsem se rozhodl zariskovat se svojí pověstí mentálně nenarušeného občana a vsadit na kartu duchovního probouzení naší společnosti, abych ze tmy národního nevědomí postupně mnohé z oněch souvislostí vytáhl na světlo Boží...

Advokát David Zahumenský podal 17. března 2020 Městskému soudu v Praze návrh na zrušení opatření obecné povahy vydané vládou a ministerstvem zdravotnictví. Navrhovatelka se obává nepřiměřeného omezování lidských práv v souvislosti s opatřeními proti šíření nákazy koronaviru. „Dnešní státy si umí poradit s nemocí, aniž by totalitně zasáhly do lidských práv a svobod,“ uvádí návrh s odkazem na řešení, která zevedli Jižní Krea nebo Tchaj-wan...  

Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody. Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzíváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná...

Kdo či co zavinilo současnou epidemii koronaviru, která začala zřejmě v čínském městě WU-CHAN na sklonku roku 2019, způsobila celosvětové obecné ohrožení, zda příčinu a zavinění někdo vyšetřuje, pokud ano, kdo, pokud nikoli, z jakého důvodu a podáváme tímto veřejný podnět příslušným orgánům k zahájení šetření. Právnické profese jistě vědí, co mají dělat z úřední povinnosti.​ Kdo v České republice zavinil pozdní informování občanů ČR o epidemii koronaviru v Čínské lidové republice (zkr. ČLR) a z jakého důvodu nebyla již v lednu 2020 přijata v ČR opatření vůči občanům přicházejícím do ČR z ČLR, včetně letů z ČLR do ČR, na úrovni národní, ale i na úrovni EU...

Ve středu 11. března 2020 byla redakce VoxPopuli přítomna u jednání před odvolacím soudem vedeném Městským soudem v Praze. Žalovaným je Ministerstvo financí ČR ve věci prodávání nemovitostí skrze Českou konsolidační agenturu (ČKA). Jedná se tedy o starší případ, který sahá do období 2001-2007, kdy ČKA ještě existovala. Nejprve se zdálo, že se jedná o spor o „určení vlastnictví k nemovitým věcem“, ale při hlubším prozkoumání žaloby a celého soudního spisu se ukazuje, že se žalobce pokouší tímto sporem odhalit činnost „skryté“ mocenské kliky čítající advokáty, soudce, politiky a podnikatele, kteří jednali „ve shodě“, aby shromažďovali majetek...