Kdo tvrdí, že je evoluční teorie vědecká, by se měl přestat nazývat vědcem

Současné poznání života a světa je tak komplexní, že z dostupných vědeckých zjištění není možné nadále udržovat dojem, že takzvaná evoluční teorie, může vysvětlit původ živých organismů a jejich vývoj. Ti kteří tvrdohlavě opakují tyto teorie, aniž by se zamysleli nad jejich vědeckou nedostatečností, by se tím méně měli nazývat vědci.

Teorie je teorií neplatnou, pokud se příčí skutečnosti, reálným faktům a principům, které můžeme ve světě pozorovat a ověřovat jejich existenci.

Mnohá pozorování různých živočišných druhů ukazují, že nemohli vzniknout náhodným, ničím neřízeným procesem, který neobsahuje sběr zkušeností z empirické vědy – pokus omyl – neobsahuje hromadění zkušeností (paměť), jejich analýzu a zpětné používání v praxi. Proces, ve kterém si nikdo a nic není vědomo co dělá, proč to dělá, nemá žádné znalosti a nezískává žádné zkušenosti, které by uplatnil v praxi a nic si nepamatuje, nemůže vytvářet složité, komplexně fungující organismy schopné se replikovat a vytvářet škálu milionů druhů schopných života.

Tvrzení evolučních teoretiků v praxi naprosto selhávají.

Náhodné procesy směřujicí k vytváření promyšlených a přesně spolupracujících částí živých organismů nejsou možné.

Například ani malý brouk „prskavec“ (Brachinus) nemohl takto vzniknout. Mohl by vzniknout přístupem pokus omyl, pokud by někdo shromažďoval při jeho tvorbě zkušensti a uplatňoval je v praxi, učil se z chyb a mohl tvorbu brouka opakovat a zkoušet, zda bude „mechanismus“ brouka fungovat nebo selhávat. Tvrdíte-li, že by bylo možné náhodně, bez zkušeností a znalostí brouka vytvořit, potom zahoďte tituly a vědecké diplomy.

Prskavec je nucen bojovat například proti pavoukům, kteří jsou jeho životními napřáteli. Je schopen na ně vystřelovat chemikálie, aby je paralizoval a mohl utéct. Jak to funguje?

Má v těle skladiště chemikálií, které je schopen vhodit do „reaktoru“, vytvrzené nádoby, kterou má v těle. Poté má v těle mikroskopickou chemickou laboratoř, která vyrobí činidlo, které vstříkne do reaktoru. Toto činidlo se smísí s chemykálií a vytvoří chemickou reakci – výbuch – který se uvolní do zadečku v němž má otočné dělo, které vědomě ovládá tak, aby jej nasměroval na pavouka a jeho směrem vystřelil oblak chemikálií horký okolo 100 °C.

Při bližšším zkoumání bylo zjištěno, že se jedná o sekvenční výbuch. Tedy chemickou reakci tělo brouka řídí tak, že dojde ke stovkám výbuchů během setin sekundy a to vyvolá něco jako „kulometnou palbu“. Vystříknutí chemikálií probíhá v pulsech s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu.

Tvrdit, že takovýto mechanismus vzájemně logicky propojených částí, přesně vyměřených chemických rerakcí směřovaných otočným dělem, lze vyrobit náhodnými pohyby hmoty, které neřídí záměr vytvořit něco konkrétního, skutečně zbavuje vědu rozumu a vědeckosti, zavádí jí do doslova k uznávání čehokoliv, co si člověk vyfantazíruje.

Takový vědci, kteří se snaží v teorii evoluce vše vysvětlit „velkými časovými úseky“ zřejmě sami absolvovali univerztity pouze sezením v lavicích po určitou dobu, aniž by něco vykonávali. A pokud něco vykonávali, nemuseli se o nic snažit, nemuseli se učit, získávat zkušenosti, nic si pamatovat a své vědecké práce napsali pouhými náhodnými údery do klávesnice nebo čmáráním po papíře.

Potom se podívejme na to, co vytvořili. Budou to stejné nesrozumitelné paskvily jako je samotná teorie evoluce.

Žádná vědecká zkoumání nemohou potvrdit „náhodný vznik“ nebo „náhodné vytváření“ živých organismů. Naopak je vyvracejí.

Ukazuje se, že ani nemohly vznikat postupně, v procesu pokus omyl, za předpokladu, že by se tyto samotné živé organismy mohly programovat, tedy měnit a programovat svoji DNA podle získávaných zkušeností, což nemohou. Živé organismy obsahují části, které ukazují, že pokud by je neměly, nemohl by jejich druh pokračovat a zanikl by během vývoje.

Pokud by nemělo embrio určitého druhu ptáka na zobáčku vroubek, nemohlo by se ze skořápky dostat ven. Pokud by se měl tento vroubek vyvíjet postupem „pokus omyl“ už první embria by se nevylíhla protože by vroubek neměla a tento živočišný druh by skončil.

Pokud by se v broukovi prskavcovi náhodně odehrávaly výbuchy náhodně smíchaných chemikálií a trvalo by mu desítky nebo stovky tisíc let, než by náhodně vytvořil celý mechanismus sekvenčních výbuchů a otočné dělo, byl by tento druh už dávno vyhuben pavouky nebo by došlo k roztržení těla při prvním náhodném výbuchu chemikálií, protože by nemělo zpevněný reaktor, množství chemikálií by bylo moc velké tak dále.

Navíc považme, že evoluční teoretici se snaží tvrdit, že brouk ani pták nemohli sbírat zkušenosti, nemohli programovat své DNA a neměli žádnou inteligenci, která by vedla formování hmoty do těchto smysluplně fungujících a logicky provázaných částí těla spolupracujících za jediným účelem. Vytvořit mechanismus vystřelující přesně mířené chemické střely za účelem ochrany před predátory lze náhodně? Bez vědomostí o chemii, bez testování, bez kušeností s výrobou a chováním hmoty a jejími vlastnostmi?

Ve skutečném světě nic takového neexistuje.

Pro veškeré tvoření je třeba využívat zkušenosti, inteligenci, znalosti. Náhodné objevy se uskutečňují denně, ale vedou k rozšiřování znalostí, které se potom analyzují a aplikují v praxi.

Kdysi jsem se jednoho člověka zeptal: „Mohl bys vytvořit hodiny náhodným mlácením kladivem do kusu železa?“ Odpověděl, že ano. Samozřejmě tento člověk věřil teorii evoluce. Bavili jsme se při několika příležitostech během několika dní až se uvolil nad celou věcí začít logicky přemýšlet a přemýšlet nad logickým smyslem teorie.

Když vytváříme hodiny, samotné hodiny představují pochopení a znalost okolního světa. Vycházejí z pozorování denních cyklů – otáčení planety kolem své osy. Z měření, která se pokoušela ztvárnit čas. Tato měření se potom přenášela do přesýpacích hodin, slunečních hodin a později do systému otáčení ozubeného kola, jehož otočení trvalo po dobu, která byla označena za jeden den – od východu slunce do východu slunce.

Trvalo to dlouho, vyžadovalo to sbírání zkušeností, informací, analýzu a uplatňování v praxi. A tak člověk umí dnes vyrobit hodiny. Ale ne každý člověk, jen pár lidí, kteří znají přesné nákresy ozubených kol a celého mechanismu hodin. Přesto byl tento člověk ochoten tvrdit že „mohou vzniknout náhodnými údery kladiva do kusu železa“ a skutečně tomu věřil.

Lidé vychovávaní vzdělávacím systémem, který jim předestírá teorii evoluce jako vědecké maximum o vzniku a vývoji lidstva, teorii pouze přijali, ale nikdy ji nepodrobili racionální a kritické analýze. V praxi ve skutečnosti nikdy dále nepřemýšleli zda je teorie skutečně pravdivá. Ve skutečnosti ani nezapochybovali nad tím, že by se mohlo jednat o blábol, který podkopává samotné základy vědy.

Pro každého doporučuji, ať tak ve svém zájmu učiní, a vymaní se z ohlupování a marasmu, které ho vedou k víře v bláhové představy, které jsou sice zajímavé, ale nesouhlasí se skutečnotí. A takových představ je v lidských myslí mnoho. Tak prosím netvrďte těm lidem, že je teorie evoluce vědou o původu živých organismů. Není.