„Vloni na podzim zemřelo na chřipku 1 600 lidí a bylo 900 000 nakažených a nikoho z vlády to k žádným opatřením nepřimělo... , Od jarních měsíců bojujeme o zdraví a životy lidí, kteří se nakazili onemocněním COVID-19... , V loni vláda nic neudělala a zemřeli stovky lidí na chřipku. Letos postupovala přesně opačným způsobem a na základě několika případů vyhlásila nouzový stav, což způsobilo nedozírné škody... , Nepříjemnou otázkou je, zda má být vládou občan přinucen k tomu, aby přijímal zodpovědnost za špatný zdravotní stav někoho jinho a při tom poškozoval sám sebe... , Proč by vláda měla řídit životy každého člověka a přikazovat mu, jak se chovat? Jsme skutečně tak málo vyspělá společnost, že občané nejsou schopni přemýšlet sami za sebe, že nedokáží projevit solidaritu a musíme jim všechna oatření vnutit? Není právě toto totalitní přístup? Jak se potom lišíme od totalitních společností?

Pokud půjdeme cestou osobní zodpovědnosti a přijmeme zodpovědnost ze své zdraví získáme svobodu o sobě rozhodovat. Můžeme také přenést toto naše právo a zodpovědnost na někoho jiného. Sice se tím zbavíme starostí, ale měli bychom uvážit také to, že se zároveň s tím vzdáváme i svobody o sobě rozhodovat. NESOUHLASÍME s tím, že nejúčinnějším nástrojem kontroly současné pandemie nového onemocnění Covid-19 je očkování. Tímto textem začíná první věta petice, kterou podepsalo více než 14,5 tisíce občanů ČR. Existují kromě vakcín nějaké jiné způsoby jak zvyšovat imunitu lidského organismu? Ať už proti chřipce, klíšťatům nebo jiným nemocem a virům? Jistěže existují. Pojďme se podívat na některé z nich...

Blížící se volby by měly přinést mandáty těm, kteří reprezentují hlavní ideály naší republiky a jejiho právního rámce - tedy demokracie, lidská práva a právní stát. Hlasy by měly směřovat k těm, kteří je respektuji a naplňují svým životem a dílem, ne jen v teorii v proslovech, ale především v praxi. ČSSD je stranou  která se pyšní zájmem o občana, o jeho potřeby a strasti. Ve skutečnosti jde ale pouze o prázdna slova. Tato strana má neustále finanční potíže a je otázkou, jakým způsobem shromažduje peníze na své kampaně a svůj provoz. Statistika vizových afér pod hlavičkou českého ministerstva zahraničí ukazuje, že většina z nich proběhla právě v době vlády sociální demokracie...

A tak bych také ráda přispěla. Tak nějak normálně… od srdce. Protože se mi už dlouho zdá, že obsah našich životů uniká jak těm na pódiích, tak těm pod nimi. Jako by nešlo o to, proč se křičí, ale že se vůbec křičí. Bez ohledu na smysl toho křiku a bez ohledu na pravdu. A hlavně bez ohledu na zdravý rozum. V tom bezduchém překřikování všech těch part včetně té bruselské se ztrácí obyčejný člověk. Občan. Máma. Táta. Děti. Babička a děda. Obce. Města. Domov. Naše země. Naše Evropa. Ztrácíme se v tom my všichni a začínáme být bezradní a zmatení. Protože o nás na těch pódiích přestalo jít. Bez ohledu na všechny proklamace...

Významné české osobnosti kulturního života vyslovili podporu pro cestu předsedy Senátu ČR pana Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Jeho cestu považují za projev ochrany a upřednostňování důležitých hodnot před honbou za penězi. „Vážený pane předsedo Senátu, podporujeme Vaše rozhodnutí jet na Tchaj-wan. Tchaj-wan je důkazem, že to jde. Že Číňan může mít demokracii a svobodu slova. Že Číňan nemusí vyrábět levné padělky a šunty. Že Číňan může cvičit Falun Gong a nemusí za to do vězení. Jako Tchaj-wan by měla vypadat celá Čína. Nechceme poklonkovat mocnostem a diktaturám. Nechceme pochybnou prosperitu výměnou za černé svědomí...“

Etnolog a cestovatel Mnislav Zelený Atapany v rozhovoru s rádiem Svobodné universum mluvil o tom, že indiáni nechápou, proč nám nedochází, že se k Zemi máme chovat jako k živému organismu. My se těmto věcem naopak vysmíváme. A připomněl i další moudrá slova indiánů o naší současné modle – pokroku. Právě o něm indiáni doslova říkají: „Bílý muž sedí na své kobyle pokroku směrem ke své vlastní destrukci.“ Níže nabízíme rozhovor o destrukci, virech, koronavirech i pandemiích a pokroku s Mnislavem Zeleným...

Jak můžeme v současné době pozorovat, znepokojivé a nepříznivé zprávy k nám doléhají ze všech koutů světa. Ať už jde o ekologickou, společenskou či zdravotní situaci. Je namístě, abychom všichni hledali příčiny na své straně, ale také se zajímali o to, co se kolem nás děje a žádali vysvětlení, máme na to ze zákona právo, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Pokusme se zastavit negativní vývoj na naší planetě...

Na lavici obžalovaných se zřejmě brzy ocitne česká justice, konkrétně Městský soud v Praze, Vrchní soud v Praze ale i osoby zodpovědné za stav české justice, včetně těch, kteří mají kárné pravomoci vůči soudcům a dalším profesím (státní zástupci, exekutoři a další), zejména pí Marie Benešová, ministryně spravedlnosti a p. Miloš Zeman, prezident ČR. Oba mají jasně zákony uložené povinnosti a pravomoci vůči justici, včetně soudů, mimo jiné mají povinnost podávat kárné žaloby na soudce, pokud je dostatečně doloženo podezření ze spáchání kárného skutku...

Současná doba determinovaná koronavirovou krizí nás nutí k zamyšlení nad stavem věcí veřejných i duchovních. Doba po roce 1989 vyvolala velký boom různých duchovních směrů a vůdců či guruú. Dnes ti, co kázali víru, která nebyla opřena o reálné skutky, nám najednou mlčí. Zřejmě nemají k dnešní době co říci, tak maximálně radí, abychom přemýšleli o sobě, v tichosti a pasivitě, zatímco zlo nám venku ve zhmotnělé podobě tvrdě likviduje poslední zbytky občanských svobod. Zřejmě chtějí, abychom ztratili úplně všechno a abychom si dobrovolně nechali nasadit okovy. Naši esoteričtí, duchovní a jiní vůdci zřejmě dodnes nepochopili (až na výjimky), že spoléhání se bez přiměřeného reálného důvodu na to, že něco přijde bez našeho vlastního přičinění samo, či že se škodlivý následek naší pasivity, skutků či nekonání nedostaví, je pošetilost, ba přímo hloupost hodná zavržení...

Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody. Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzíváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná...