Soudní dvůr EU vs polský Ústavní soud

Rozsudek Soudního dvora EU ve věci dodržování unijního práva a judikatury soudního dvora polským Ústavním soudem.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v prosinci minulého roku rozhodl, že „polský Ústavní soud nedodržel několik základních zásad unijního práva, neboť pominul judikaturu Soudního dvora“.

Dále také SDEU prohlásil, že „polský Ústavní soud není nezávislým a nestranným soudem kvůli závažným nesrovnalostem, které provázely jmenování tří z jeho soudců a jeho předsedkyně“.

Polský Ústavní soud ve svých dvou nálezech prohlásil některá ustanovení Smluv, jak je vykládá Soudní dvůr, za neslučitelná s vnitrostátní ústavou a výslovně konstatoval, že judikatura Soudního dvora týkající se práva na účinnou soudní ochranu1 překračuje pravomoci, které byly Soudnímu dvoru svěřeny (ultra vires). Je to tedy otázkou „přednosti práva Unie“.

Evropská komise, která má za to, že uvedené nálezy jsou v rozporu s několika základními zásadami unijního práva, včetně zásady jeho přednosti, podala proti Polsku k SDEU „žalobu pro nesplnění povinnosti“.

Soudní dvůr této žalobě vyhověl a rozhodl, že Polsko „nesplnilo své povinnosti, protože polský Ústavní soud porušil zásadu účinné soudní ochrany a nedodržel přednost, autonomii, účinnost a jednotné uplatňování práva Unie, jakož i závaznost rozhodnutí Soudního dvora“.

SDEU vyhověl i žalobě Komise, která se týká „závažných nesrovnalostí provázejících jmenování tří soudců polského Ústavního soudu a jeho předsedkyně“, které mají zpochybňovat postavení tohoto Ústavního soudu jako „nezávislého a nestranného soudu zřízeného zákonem ve smyslu unijního práva“.

Kontext případu

Ve dvou nálezech ze dne 14. července a 7. října 2021 prohlásil polský Ústavní soud některá ustanovení Smluv, jak je vykládá SDEU, za „neslučitelná s vnitrostátní ústavou“. Tyto nálezy byly vydány v souvislosti s judikaturou Soudního dvora, jež se týká nezávislosti polského soudnictví.

„Těmito dvěma nálezy byla v podstatě vyloučena pravomoc, kterou SDEU přiznává vnitrostátním soudům a jež jim umožňuje přezkoumávat legalitu postupů jmenování soudců, včetně usnesení polské Národní rady soudnictví (KRS), a rozhodovat o tom, zda tyto postupy nejsou stiženy vadami. Navíc uvedenými nálezy byla odmítnuta předběžná opatření, která uložil SDEU, a jež se týkají organizace a pravomocí polských soudů a řízení před nimi,“ uvádí SDEU.

„Vzhledem k tomu, že nálezy polského Ústavního soudu porušují zásadu účinné soudní ochrany, zásady autonomie, přednosti, účinnosti a jednotného uplatňování práva Unie, jakož i zásadu závaznosti judikatury SDEU, podala Evropská komise k Soudnímu dvoru proti Polsku žalobu pro nesplnění povinnosti,“ vysvětlije postup SDEU.

Rozhodnutí Soudního dvora

SDEU prohlásil, že „nález polského Ústavního soudu ze dne 7. října 2021 je v rozporu se zásadou účinné soudní ochrany, protože v rozporu s judikaturou SDEU odmítá pravomoc vnitrostátních soudů, jež jim umožňuje vykonávat kontrolu zákonnosti postupů jmenování soudců, včetně usnesení KRS, jimiž jsou navrhování kandidáti na toto jmenování, a rozhodovat o tom, zda tyto postupy nejsou stiženy vadami.“

„Tuto zásadu nedodržel polský Ústavní soud ani ve svém nálezu ze dne 14. července 2021, v němž odmítl uznat závaznost předběžných opatření uložených SDEU, jež se týkala organizace a pravomoci polských soudů a řízení před těmito soudy,“ dodává SDEU.

SDEU uvedl, že se Polsko „nemůže dovolávat své ústavní identity, aby se vyhnulo dodržování společných hodnot zakotvených v článku 2 SEU, jako je právní stát, účinná soudní ochrana a nezávislost soudnictví“.

„Tyto hodnoty jsou totiž základem samotné identity Unie, k níž se Polsko dobrovolně připojilo. Po přistoupení jsou tyto hodnoty konkrétně vyjádřeny prostřednictvím právně závazných povinností, z nichž se členské státy nemohou vyvázat,“ dodává SDEU.

Vnitrostátní soudy nemohou podle SDEU „jednostranně určovat rozsah a meze pravomocí svěřených Unii“.

„Tyto otázky nutně vyžadují výklad unijního práva a v rámci soudního systému Unie, který je stanoven Smlouvami, spadají výlučně do pravomoci soudů Unie. Zejména autonomie a účinnost unijního právního řádu brání jakékoli vnější kontrole rozhodnutí Soudního dvora při výkonu jeho výlučné pravomoci vykládat závazně a s konečnou platností právo Unie a přezkoumávat legalitu unijních aktů.

Případné pochybnosti vnitrostátních soudů ohledně rozsahu pravomocí Unie nebo platnosti aktu unijního práva může podel SDEU zodpovědět pouzue SDEU. Polský Ústavní soud může odpe SDEU diskuotivat pravomoci Unie pouze „v dialogu se Soudním dvorem, a to prostřednictvím řízení o předběžné otázce“. „To platí i tehdy, týkají-li se tyto pochybnosti výkladu unijního práva Soudním dvorem,“ uvádí SDEU.

Soudní dvůr nakonec judikoval, že jmenování tří soudců polského Ústavního soudu v prosinci 2015 a jeho předsedkyně v prosinci 2016 bylo „v rozporu se základními pravidly pro postup jmenování v Polsku“.

Polský Ústavní soud podel SDEU „nesplňuje požadavky na nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem ve smyslu unijního práva“.

Polsko je podle SDEU nyní „povinno“ „vyhovět rozsudku v co nejkratší lhůtě“.

Dojde-li Evropská komise k názoru, že členský stát rozsudku nevyhověl, může podat novou žalobu s návrhem na uložení peněžitých sankcí.

Poznámka: Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.