Zamyšlení nad causou soudce Roberta Fremra: Buď všichni, anebo nikdo

Útoky na soudce Roberta Fremra nás nutí k hlubokému zamyšlení. Útočníci si zřejmě nevidí do úst, anebo trpí těžkou amnézií či neznalostí historických faktů.

Za bývalého režimu do konce roku 1989 mohli práva v tehdejším ČSSR studovat, dostudovat a následně právnické profese vykonávat až na výjimky pouze prověřené kádry bývalého režimu a jejich prověření a prokádrovaní potomci. Právnické profese byly totiž oporou režimu.

Po roce 1989 k debolševizaci a očistě justice nedošlo.

Jak se to mohlo stát?

Na vině jsou zřejmě též pozoruhodné šachy se zákony po listopadu 1989, sloužící k matení veřejnosti a většiny orgánů a vlád tzv. „západního demokratického světa“.

Problém lze shrnout pod výraz „očista justice“.

Potáčovi kluci to měli dobře připravené a spočítané.

Očista justice (v době po listopadu 1989) byla prováděna na základě nově přijatého zákona o soudech a soudcích, tj. zákona č. 335/1991 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 9. 1991, a na základě tzv. lustračního zákona č. 451/1991 Sb. (podle tohoto zákona museli soudci odejít např. kvůli členství v Lidových milicích, lustrační zákon však neměl co dělat s řadovým členstvím v KSČ, týkal se pouze funkcionářů KSČ). Tyto právní předpisy se tedy týkaly úpravy způsobu převzetí soudců, kteří byli zvoleni do funkcí podle předpisů platných před účinností nového zákona o soudech z roku 1991.

Soudci ustanovení do funkce po dni 1. 1. 1990 se dnem účinnosti nového zákona o soudech a soudcích považovali za soudce ustanovené podle tohoto zákona. Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů přede dnem 1. 1. 1990 museli být ve lhůtě 12 měsíců od účinnosti zákona o soudech a soudcích, tj. do dne 31. 8. 1992, ustanoveni do funkce podle tohoto zákona. Z vedených dat je zřejmé, že zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, který nabyl účinnosti až dne 1. 8. 1993, nemohl být při očistě justice využit.

Důsledky jsou dnes zjevné

Takže se nemůžeme divit, když ještě v současné době nám působí ve státní správě a v justici lidé, kteří své návyky z dob totality uplatňují i ve vysokých pozicích, jako kupříkladu dnešní Nejvyšší státní zástupce JUDr. Igor Stříž, kterému se v určitých kruzích říkalo „Igor Stříž – rudý kříž“, JUDr. Bělina, JUDr. Sváček a řada dalších. A nikdo se nad tím nepozastavuje a žádný křik není slyšet.

Co se týče soudce Roberta Fremra, tak ten u Mezinárodního trestního soudu v Haagu, kde leta soudil, svou erudici prokázal dostatečně, v opačném případě by jej jistě rychle poslali domů.

Stejně tak se dobře držel Josef Baxa, který udržel nezávislost Nejvyššího správního soudu i přes nevoli řady politiků, včetně Klause, Zemana a Schillerové.

Buďme tedy rádi, že na Ústavní soud zasednou (zasedli) lidé jako Josef Baxa či Robert Fremr, kteří se nenechají ovlivňovat křiklouny a soudí podle Ústavy ČR a mezinárodních smluv. Spravedlnost v ČR dlouhodobě trpí a oni mají možnost a šanci to trochu zlepšit, což se zřejmě nelíbí. A komu se nelíbí?

Pokud máme odmítnout soudce Roberta Fremra a Josefa Baxu, potom je nutno odmítnout Igora Stříže, a řadu dalších. Měřme proto laskavě všem stejným metrem a ptejme se, kdo zavinil situaci se znovujmenováním komunistických soudců do funkcí v roce 1990 a násl.

A nebo je lepší dát lidem šanci, aby ukázali, že jsou hodni svého místa?

Takže buď všichni, anebo nikdo?

Jsme přesvědčeni, že lidem je nutno dávat šanci, aby svými skutky v přítomnosti dokázali, že jsou na svém místě. Robert Fremr a Josef Baxa si své místo na Ústavním soudě zaslouží.

Mimo jiné totiž dlouhodobě poukazují na významnou disfunkčnost české justice a českého právního systému, kterou je nutno řešit, ale která není řešena.

A kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Jiří Plicka

HABEAS CORPUS