Směrnice o copyrightu, která ohrožovala podstatu internetu, těsnou většinou v Evropském parlamentu neprošla. A to hlavně díky vám! Děkujeme za vaši aktivitu a podporu. Má to smysl! Poměrem 318 ku 278 hlasům neprošla námi kritizovaná podobá směrnice zavádějící cenzuru internetu. To ale neznamená, že můžeme usnout na vavřínech. V září se vrátí na stůl k projednávání...
Jedním z typických příkladů poslední doby je návrh zákona senátorky Aleny Dernerové a senátora Vladimíra Plačka, kterým se mění možnosti vzdělávání nelékařských profesí, tedy i terapeutů čínské medicíny. Návrh senátorů Dernerové a Plačka nejen že není řádně věcně odůvodněn, nebyl projednán s občany a nebyl ani v připomínkovém řízení, opírá se prý o 41 vědeckých lékařských kapacit, jichž jména a názory se přes písemné výzvy nepodařilo ze zákonodárných sborů získat. Senátoři a poslanci prý nemusí nic odůvodňovat a nikomu nic vysvětlovat, zkrátka si mohou dělat, co chtějí...
Po volbách na podzim 2013 a po vstupu hnutí ANO do vlády v ČR v lednu 2014 až do současnosti čas od času rezonuje na veřejnosti mimo jiné otázka: „Lze si objednat v České republice trestní stíhání?“. Některé organizace Svazu VIRIBUS UNITIS, zabývající se očistou justice a dodržováním demokratických principů zejména v zemích střední a východní Evropy začaly hledat objektivní důkazy a odpověď na položenou otázku a dospěly k odpovědi: „Ano, lze si objednat v ČR trestní stíhání, ale lze si objednat i to, aby vás nikdo nestíhal“...
Po bližším seznámení se s věcným záměrem nového civilního řádu soudního (zkr. CŘS) dospěli zpracovatelé této analýzy k závěru, že Ministerstvo spravedlnosti ČR nemůže snad myslet svůj záměr vážně a navíc jej snad nemohli zpracovat lidé z Ministerstva spravedlnosti ČR, což je ústřední orgán státní správy ČR v jehož čele stojí člen vlády, který skládá slib níže uvedeného znění (čl. 69, odst. 2 Ústavy ČR ): „..... Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení“...
V září roku 2017 začala platit novela zákona, která umožňuje vzdělávání nelékařských profesí tedy terapeutů čínské medicíny (TČM). Senátoři Dernerová a Plačka ho nyní chtějí novelou zrušit. Vůči tradiční čínské medicíně začalo vystupovat předsednictvo České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Nyní chtějí senátoři Alena Dernerová a Vladimír Plačka prosadit změnu zákona č. 96/2004Sb. Která by zrušila ustanovení přijatá v létě 2017 týkající se zavedení odborné způsobilosti k výkonu povolání terapeuta tradiční čínské medicíny, odborné způsobilosti, minimálních požadavků na studijní programy a vzdělávací programy a na studijní programy ke získání odborné způsobilosti...
A tak se stalo, že podle tohoto návrhu CŘS chtějí zavést advokátský proces, což v praxi znamená, že občan či firma nebude mít přístup k soudu, pokud nebude povinně zastoupen advokátem, což ale koliduje s normami vyšší právní síly. Jenomže: Advokát je členem advokátní komory, která je kontrolována státem. Řada občanů advokáta nechce a to z různých důvodů (nespolehlivost, neschopnost, nedostupnost, jiné). Je věcí každého svéprávného občana, zda před soudem chce vystupovat sám, nebo se nechat zastupovat někým, komu důvěřuje. Podle zákona o advokacii je advokát vázán pokyny klienta, sám neví co má dělat. Je „tlumočníkem“ vůle svého klienta. Navrhovaný předpis omezuje či přímo zamezuje přístup občana k soudu...
Užívání tradičních bylin a hub, které se jako součást výživy používaly po staletí je stále ohrožován dikcí i výkladem nových nařízení Evropského parlamentu, která mají regulovat zejména šíření geneticky modifikovaných organismů na trhu Evropské unie, ale v praxi se obracejí i proti tradičním bylinám a houbám. Postižení a poškození spotřebitelé se začali bránit, aby bylo možné regulovat implementaci nařízení v praxi. První případ, který se dostal před soud, vytvořil zajímavý precedent, kdy Městský soud v Praze zrušil nařízení Státní zemědělské a potravinářské inspekce...
Na následujícím příkladu ukážeme, jak občanská práva a svobody krok za krokem mizí pod rouškou a záminkou péče o lid a jak úzká oligarchistická skupina přece ví, co je pro lid nejlepší. A jak lehce se v poslanecké sněmovně vytvářejí a mění zákony ve jménu blaha a zlepšení služeb (pro koho?). Úsudek ať si udělá každý sám...
Je tu háček, který velká část lidí buď neví vůbec, či si jej neuvědomuje. Musíme totiž být schopni nadefinovat, co vlastně po advokátovi chceme. A zde bývá první kámen úrazu. Advokát neví a nemůže vědět, co po něm vlastně chcete. To mu musíte sdělit Vy, a to nejlépe písemně, aby se předešlo případným pozdějším nedorozuměním. Jak tedy žádost formulovat?
Mnozí lidé totiž vůbec nevědí, kdo má co za povinnost a jsme zaplavováni řadou nářků a stížností na toto téma. Lidé přitom nechápou, že povinnosti osob právnických profesí musejí sami vyžadovat. V tom jim nikdo nepomůže. Ale aby to mohli vyžadovat, musejí znát alespoň ten nejužší základ, který níže publikujeme, aby si jej každý mohl přečíst.
